Kde končí Retro a začíná in?

Retro asi končí tam, kde končí lidská paměť. V mým případě tak pět minut před touhle větou. Buď stárnu já nebo tenhle blog. Pavučiny z kódu budu ometat ještě měsíc.
Doufám, že nebudu muset platit za blog ekodaň. To by mě jeblo.
Ale co. Vracím se s blogem zase kolem voleb. Pěkná šaráda, co?
Už se politici nehádají kdo je lepší, ale kdo víc ukradl a kterej zloděj to víc zavaří tomu druhýmu. Prostě je to ještě vtipnější než posledně.
A už to není ani Retro ani in. Už je to smutné.
Asi budu volit stranu Kozí alternativa a bude klid.
ZA PONÍKA A ZA KOZY!!!!

No ty vole

No ty vole. Dlouho bylo ticho, co? No a? Prostě jsem tak línej, že jsem zapomněl na celej blog. Je to vůbec ještě in?
A říká se slovo in?
Když nad tím tak koumám, tak kurva, nevím.
Je složité se vracet do původních kolejí. Iveta Bartošová by mohla vyprávět.
Sakra. Další old school hláška. Pamatuje si to ještě někdo?

Doprdele. ZA PONÍKA! (Sakra a co tohle? Retro or not?)

Mizení

Znáte ten pocit, jako by jste přestávali existovat? Jako by vás chtěla pomalu pohltit a udusit vaše vnitřní prázdnota, která se ve vás rozpíná jako rakovina?
Asi tak mi teď je. Jsem uvězněnej ve vlastní introvertní bublině, která se zmenšuje, ale to prázdno uvnitř je čím dál větší a jediný na co myslím je, jestli se dřív udusím tou nicotou nebo praskne bublina, která je plná a prázdná zároveň.
Kromě rodiny mi zůstalo jen málo důkazů, že žiju. Bankovní účet, zápis v matrice a další "potřebný" záznamy. A taky ta nesnesitelná bolest uprostřed hrudi. Tam v těch místech, kde by mělo být srdce. Co tam mám já?
Střepy. Střepy, který mě bodají do plic a brání mi v nádechu. Jako jehly se mi zabodávají do vnitřností a trhají je na cáry ve snaze najít duši, aby ji mohly rozsápat pro vlastní potěšení. Ty střepy kdysi byly moje srdce.
Postupně se lámalo, drtilo se vlastní vahou, rekonstruovalo se ve výhni citu, kterýmu říkáte láska, jen proto, aby zase prasklo, aby se spoje přetrhaly a aby později a později zmizelo v implozi prožitků, který mi zničily cítění.
Začínám mizet, nechávám to prázdno vstoupit dovnitř. Ztrácím se sám před sebou, abych se vyhnul pohledu na svůj odraz. Na tvář, kterou nosím. Na tvář, která ztratila pozlátko masek a ukazuje svou původní podobu. Na tvář, jejíž vrásky píšou vlastní příběhy hluboko do kostí.
Přestávám být. Snadná, lehkou uchopitelná chiméra, která se stává nejlepším přítelem, který vás odrazuje od života a bytí. Je to jediný přítel a nepřítel. Našeptává, zrazuje, ubližuje, zatímco vám životem trhá maso na cáry.
Ztratil jsem všechno. Jednou proto, že jsem chtěl. Podruhé proto, že jsem nechtěl. Někdo to svede na osud, ale ne. Je to algoritmus chybování, přiznávání, probouzení a usínání.
Přátelé. Nemám opravdové přátele. Na síti jsou lidé. Jména v záhlaví okénka. Ale opravdoví přátelé u mě nejsou. Lidé, které jsem za ně považoval, jsou pryč. Lidé, které jsem znal dlouho, dost s nimi zažil. Myslel jsem, že jsme přátelé. Ale ne. Chápu, mají vlastní životy. A v těch se bez jednoho člověka obejdou.
Přemýšlím, proč je všechno tak špatně. Proč??
Nejspíš je to ve mě. V té prázdnotě, které se pokouším zbavit, ale nejde to.
Jsem introvert ve vlastní bublině. Potřebuju kontakt, neumím dělat první kroky, ozvat se jako první, protože si připadám že se někomu vnucuju. A pak je mi z toho trapně a zle. Nechápete to.
Asi už napořád budu tím šedým člověkem, který proplouvá mezi bytím a nebytím, mimo pozornost lidských radarů. Někdo, koho nepoznáte. Někdo, koho přehlédnete v prázdné místnosti.
A až jednou zmizím nadobro, kdo si vzpomene? Kdo si vzpomene na toho osamělýho člověka, kterýho jste sotva vnímali jako to jméno vedle zelený tečky na facebooku?
Já vám řeknu. Nikdo. Snad jen toulavej pes skloní hlavu nad člověkem svého druhu.

New year, new me

No co? Tak jsem dlouho nenapsal nic. Co má bejt?
Blíží se další rok, to je toho. Dáváte si předsevzetí? Podle mě to zbytečný jako prázdná rezerva. Proč? Protože většina lidí si dá moc velký sousto na moc malej talíř. Někdo si například dá za úkol zhubnot 300 kilo, protože tu jejich půltunku už neuveze ani tatra s tryskovým motorem. Blbci.
Předsevzetí bývají většinou ty nejnaivnější lži, který si nalžeme, abysme se aspoň jeden den cítili víc cílevědomě. Proto si je nedávám. Až na jedno. Přestanu kouřit. Dokud mě někdo nenasere jako předvolební sliby vítězné strany.
Naši politici si dali slib, že teda sestaví vládu, takže možná někdy koncem dalšího roku si rozmyslí, kdo chce co dělat. Docela mě dostala zpráva, že pan Stropnický bude ministr obrany.
Vážně? VÁŽNĚ?? To je jako byste udělali kačera Donalda prezidentem. Teď vážně. Mám pocit, že nám někdo tají masivní útěk z Bohnic. protože tohle je, přátelé, šílenství ve své nejjasnější podobě.
A bude to fakt dělat? Asi si řekli, že divadlo je taky něco jako malá armáda, která bojuje na prknech.
ALE o tom jsem nechtěl psát.
Takže předsevzetí. Chcete hubnout, naučit se jógu, cvičit mývaly v umění kung fu, osvobodit Severní Koreu? Tak proč s tím nezačít kdykoliv? Tahle novoroční snaha je podobná snaze Evy a Vaška nahrát metalový album se Slipknotama. Krásná, ale zbytečná. Dáváme si předsevzetí asi fakt jen kvůli tomu, aby jsme se citíli líp než bezdomovec po flašce okeny a jablečnýho vína. Tahle předsevzetí mívají kolikrát jepičí život. Druhej den už zase žerete, odháníte mývaly a nějaká Korea vám je u zadní nápravy, no ne?
Ale čest těm, kdo se to snaží dodržet. to vážně klobouk dolů a pukrle.
A my ostatní, kteří na tohle nejsme? Poklona, přátelé. Jste spokojení sami se sebou, nemáte potřebu nic zlepšovat. Je fajn si přiznat, že jsme tlustí, líní šmejdi, kteří žrát nepřestanou, kouří jako tovární komín a cvíčí leda gaučing. Na tohle se večer napiju.
Po pěti letech si budu válet tělíčko doma a proběhne to v klidu.
A popřeju vám teda štěstí do novýho roku. A jako vždy...

ZA PONÍKA, PARCHANTI!!!

ABCD

odkaz na song:
https://soundcloud.com/luka-davy-jones-navarro/l-m-f-abcd-rap-prod-rox

text:

Antitalenti a agresoři

asimilací averzí

 atakují ambice

aspirujících adeptů.

Blbý budou blbci,

bídně beznadejní byli,

bacha bastard brečí

bo bydlí u Billy.

Ceremoniální centrifuga

citovýho cílení,

co cedí city cirkulárkou,

cení cenzuru.

další den doznívá,

doporučuje dovírá,

další divný dveře

do doutnající duše.

Exotic nebo exot

nebo exoskeleton,

empiricky extrovertní,

extempore evropo.

Fantastická flow,

fluidně floruje formou,

fakuje falešnosti,

finguje flanelový fláky.

Gumový g’s

golfová gansterka,

gorili gestikulace,

gauneři a gyros.

Hodně hlasitý

hodně heroinu hoši,

hrozí hodnostáři hajzlíků,

hadi, hrouzci, hroši.

Inteligentní idiot,

ich, I, imbecil,

irituje imitace,

imituje iritace.

Jako Jordán,

já jen jedu jinam,

jazykem jediným,

jizlivým jásám.

Kurva klasa,

která kouří kush,

kopíruje kopie,

kontroluju kouř.

Lukas letadlo,

lítám ledovou lázní,

lenivě laškuju

letokruhy leštím.

Mám moc moci,

mám málo martini,

musím mluvit maďarsky

možná mám málo mozkový.

Nadupaný návraty,

neřeším nedostižný nemocný,

nebo nemám náladu

na nemocný neřesti.

Otvírám otevřený

obvodový otvory očí,

ostatní ostnatý ostruhy,

obvykle obrousím.

Pravda pravdoucí,

protože pravda platí

platebním příkazem

pro prosperitu prostředí.

Slizký svině,

snahu svobody spolkly

silní soumyslní staví

stavidla svobody si sami.

Takovýhle titání,

tyhle teroristy trumfujou,

tou traumatickou tapetou,

tristně to táhnou.

Udeření udeří

uvidíme úsměv utlačených,

usneme uklidnění,

ucítíme usmíření.

Víra válčí s vírou

věrní vidí výsledek

války vypalují vesnice,

vytvářejí vendety.

Myslím, že to stačí

další slova nejsou třeba

teď už snad chápete,

abeceda není věda.

Nedopalky snů

Je to sice ještě tak trochu v procesu, ale klidně čtěte. Zase jsem totiž dostal náladu napsat klasickej písňovej text, ne rap. Tak ať se líbí. Název je zatím Nedopalky snů, protože se mi tohle spojení líbí nejvíc.

Jsi tou

svou touhou ztracenou

tou pohou,

minutou dlouhou.

V protisměru

hledáš proud,

na něm plout,

mě obejmout.

V poločase,

rozpadu našich srdcí,

v realitě víš,

že ve vzduchu visí.

Siví ptáci,

zpívaj písně pro,

opuštěný

řeky hledající brod.

jak dva

osamělý prámy v právu,

nacházíme

útěchu v převleku za trávu.

Ref.:

když vidíš, tak nevíš,

a když víš, tak nevidíš,

jsi sama, sama,

a moc se za to nestydíš.

když slyšíš, tak necítíš,

když cítíš, tak mě neslyšíš,

jsem sám a sám,

na sto mil a ještě blíž.

-

Jako druhy,

ohrožený vším,

vždy druhý,

lidi nechápem.

Jsi stou,

a pořád jedinou,

Nepočítám,

s tebou jako s vidinou.

kdo prověří,

naše povětří

a prošetří,

co známe.

A kdo nevěří

v zádveří,

ať postaví,

to co neznáme.

ámen,

zpívám do ticha,

ty koukáš,

na nedopalky snů.

a spolu

jsme sami,

když sami

jsme spolu.

Pak nahoru dolů

a zpátky,

lovíme myšlenky,

jak se vrátit.

Ref.:

Vlastenci na týden

Je to MS v hokeji. Zase po roce očekávaný turnaj. Paráda. Hokej je dobrej.
Jediný, co kazí atmosféru, jsou lidi, kteří celej rok nekříčí vlastenecký hesla tak nahlas, jako právě touhle dobou. Ale jako důkaz pokrytectví je to excelentní. Myslím, že lidi se snaží najít aspoň fragment patriotismu ve sportu, protože je to nejjednodušší forma vlastenectví. Křičet Češiii...to umí každej.
myslím, že jsem o tom nemusel psát celej článek, ale je to jedno. Vsuvka se hodí vždycky ne?

Přátelství na facebooku

Jo, začíná hezky. Někdo si vás přidá, znáte se, popovídáte si, když se potkáte. Ale pak jdete na facebook, kde máte takových lidí třeba 40, 50. A je to. Najednou každej čekáme, až ten druhej napíše. někdo možná nečeká, nevím. Ale já rozhodně musím někomu napsat první. A víte co? Na to vám seru. Když někoho potkáte na ulici a chcete se pobavit, tak taky čekáte, až začne ten druhej?

Mám kolem 200 "přátel", ale kdo ne. Jenže kolik z těch lidí si může říct, že zná toho člověka na druhým konci. Když se někdo ptá: Kdo to je?, co odpovíte?
Třeba: Jo, s tím si občas píšu. Nevím, kdo to je.

Prostě je to špína. Teď se asi ptáte, proč jsem na facebooku, když je to podle mě tak na hovno?
Na facebooku jsem kvůli těm pár lidem, kterým chci napsat sám. Zeptat se jak se mají. Tím nemyslím, že obepíšu 200 lidí. To ne. Ale snažím se každej den napsat někomu jinýmu. Semtam něco sdílím. nebo napíšu nějakej status. A o to víc mě štve, že na mě lidi kašlou. Asi jsem jednoduše nezajímavej. No, nevadí. seru na to.

Druhej blog a šplecht o volbách

Pokud tohle čtete, znamená to, že jste se na mě nevykašlali. Díky. Chtěl jsem jen informovat o svým druhým blogu, kterej je ryze spisovatelskej, takže žádný plácání jako tady.

http://psidenicek.blogspot.cz/

Jo, jmenuje se to Psí deníček. Stačí si přečíst, vo co go a pochopíte.

No a teď k těm volbám. Co dodat. první kolo nám sice nabídlo pestrou paletu kandidátů, teda pokud vám nevadí kníže, kterej toho moc nenamluví, protože moc neumí mluvit, pár vyhořelých politiků, herečka a Bobošíková. jedinej, kdo mě tam zaujal, byl pan Franz. Jeho lidskej přístup ke všemožnejm otázkám byl pro mě jasná volba. Asi jako když se Filípkova babička rozhodla dát tomu usmrkanci Monte.  No a byl tam i Zeman, kterej se nejspíš probudil ze zimního spánku nebo ho někdo oživil pomocí černýho kohouta, stříbrný dýky a úplňku. nakonec ale vyšel ze souboje ,,nečekaně" jako vítěz a v patách mu byl Schwarzenberger(spojenina schwarzenberga a schwarzeneggera, schwarzenberger).

Už tehdy to bylo v prdeli. Opilec nebo kníže? Národ byl rozpolcenej jako ten osel mezi slámou a senem. Ale protože se ukazuje, že i osel může mít dvě hlavy, sice blbý jako prdel ale dvě, tak tenhle špinavej boj dostal otáčky motor závodáku. Špína lítala všude a na všechny. Pak si to kníže posral. Víte o čem mluvím. Benešovy dekrety, Bilderberg, ACTA. Jen pár příkladů. Možná je teda dobře, že prosral trenky a nevyhrál to.
Zeman je z mýho pohledu menší zlo. Uvidíme, jestli bude pořád padat ze schodů nebo začne jezdit výtahem.

Za Poníka! A nezapomeňte ošéfovat novej deníček!

Volby aneb kudykam a přitom nikam

Dnes jsem byl volit. No co vám budu povídat, koho jsem volil. To je vlastně jedno. Co mě zaráží, jsou názory lidí na volby. Tím nemyslím protřelé voliče, kteří už od mládí volí třešně a červenou, ale myslím tí mladé voliče mojí generace a mladší voliče kolem těch osmnácti let.
Jejich názory typu, že se stejně nic nezmění a že jeden hlas nemá hodnotu nebo že měli těžký týden, podle mě stojí za hovno.
Já měl taky těžkej týden, leze na mě nemoc, ale stejně jsem šel. A proč? Proč jsem nezůstal doma u čaje s citronem? Protože za dobu než se v konvici ohřeje voda, tak mám odvoleno. ne že by mi volby přinášely opojnej pocit toho, že jsem king nebo tak něco, ale je to o využití zasranýho volebního práva, no ne?

Co se stane, když nepůjdu volit?

Tak váš hlas automaticky dostane nejsilnější strana. To se stane.

Jaké to má důsledky?

Nic se nezmění, papír se neušetří a ti, co se na volby vykvákli, pak akorát můžou držet hubu a ne si u piva stěžovat, jakej je tam nahoře bordel. Mám pravdu?

A co když volit půjdu?

Pak je tu jistá šance na změnu. Všichni se chceme mít líp, ne? Nemluvím tu sice o úrovni Německa, ale kdo by se nechtěl mít třeba jako půl Němce, jíst kvalitní potraviny a z platu si dovolit víc než umělý žrádlo z Tesca, flourovanou vodu a tři pokoje pro život?

Jednoduše a stručně. Je to na nás. Změna sama nepřijde. Změna na nás sere, pokud MY sami nebudeme chtít a mít tu vůli něco změnit. Jinak je to v podstatě věci v prdeli. Musíme si taky uvědomit, koho volíme. Nevolíme svoje šéfy, ale prakticky svoje zaměstnance. Oni by měli pracovat pro naše dobro, ne pro svoje. Zájem lidu a zájem státu by měl stát nad jejich zájmy a výdělkem. Pokud si myslíte, že jen planě kecám, tak vítejte ve stádu.

Jenže tu máme takový zásadní, čecháčkovský problém, přátelé. Tesně před každými zásadními volbami(tím nemyslím volbu miss tělocvična v Medlově) se objevují všelijaké skandály, vyplavává špína, Bartošová se vrací do televize apod.
Ptáte se proč? To je taky jednoduchý. Aby se lidi zaměřili na něco jinýho, než současnej stav a začali pochybovat. Jedna strana hází bordel na druhou a ta jí to vrací. Viz kauza Dalík nebo Parkanová. Ale pokud se konečně od tohohle přístupu zcela oprostíme(bláhová představa) a začneme myslet na dobro nás jako národa a vykašlem se na potřebu jednotlivce, pak se něco změní. Protože současná vláda není vládou dialogu s občanem, ale je to forma diktatury, kdy se na občana sere jako na placatý kámen. Myslel jsem, že najdeme poučení v dějinách, kdy jsme strádali v područí diktatur, ať už Hitlera nebo bratra Stalina, ale opět jsem nejspíš narazil. Možná by se dala hledat příčina v metle svobodné mysli. A tou je, dle mého názoru, nezájem. Absolutní nezájem, hlavně mladší generace, která politiky nevolí, protože jsou to všechno svině.

Ale to už je jiné téma. Tak Za Poníka. Doufám, že se objeví aspoň nějaká diskuze pod tímhle příspěvkem a budeme si to moci rozebrat.

Howgh.

Za hranici rychlosti 3

Mám skoro 13 normostran a jsem totálně na suchu. nevím, co natlačit do zbytku seminárky. Závěr už se táhne jako prd zabiják a já nevím, jak to nastavit. Každopádně jsem zmákl dvoudenní práci prakticky za pár hodin. V době mezi tímto příspěvkem a dvojkou jsem byl asi dvě hodiny mimo domov a od 12 hodin do jedné jsem psal, potom přišla Deniska a chvíli psala a já jí diktoval. Dost mi pomohla. Díky, Lásko. Teď nad tím sedím a nejradši bych se na to vykašlal.

Za hranici rychlosti 2

Tak mám za sebou 1,5 normostrany od posledního příspěvku. Můj mozek se cítí trochu znásilněný, ale ještě neslintám, když se v lednici rozsvítí. Čaj jsem dopil, teď rychle tlačím jogurt, abych před pracákem napsal aspoň další kus, protože potom jedu na fabriku k doktorovi a nevím, jak dlouho tam budu smrdět v čekárně. Pak budu muset nasadit top speed a jet domů a psát dál. od začátku mám jeden závažnej problém. Nemůžu najít nic od Herbarta. Takže to smrdí průserem. Komenskej je všude jako pán internetu a tenhle nácek nikde. Pěknej bordel tohle, co? Ale snad to nějak zmáknu. Aspoň se nenudím. Jogurt zmizel, tak jdu pokračovat. Držte palce i na nohách.

Za hranici rychlosti

Mysleli jste si, že 24 hodin je rychlý seriál? Tak to se těšte na tenhle challenge. Mám do večera  napsat 15 normostran textu, jako další seminárku. Zrovna jsem protřídil svěřené materiály. Rovné 3/4 jsem odhodil, protože to byla ta zbývající 1/4 materiálů, jen okopírovaná. Dokonce jsem našel i 3 úplně prázdné listy (budou se hodit). Takže dneska sledujte blog, protože pokud se mi tohle povede, tak se může celej Kiefer jít zakopat dva metry pod zem. Držte mi palce.

Zase práce?

Ale ne. Když už jsem si myslel, že to bude dobře placená práce v dobrým kolektivu, tak mi dneska pověděli, že chtějí 27 tisíc jako garanční poplatek. Blázni. Jiným slovem to popsat nejde ani. Prostě šílenství vládne touhle zemí. Proto pozor na firmu Přehled služeb. Pokud budete hledat práci a budete jednat s paní Baruovou, tak věřte, že to je mnou výše popsaná skutečnost. Tihle lidi zneužívají touhy obyčejných, kteří touží po práci. Nejprve naslibují hory, doly a přilehlá území, ohání se patnáctiletou existencí firmy a pak na vás bafnou s poplatkem 27 tisíc. Ani se nedivím, že se tu takováhle stupidní firma udržela 15 let. V naší republice je možné opravdu všechno. Chtěl jsem psát trochu obšírněji, ale to by znamenalo, že se tím zabývám, takže budu končit a jdu nejspíš rozbít pár výloh nebo umučit šneka.
Za Poníka!

Svoboda?

SOPA. Asi už o tom každý slyšel. Cenzura inetrnetu v podání americké vlády. Je to způsob jak ovlivnit celej svět bez toho, aby se ptali kohokoliv. Díky bohu za lidi, kteří jim to oplácí. Zavření megauploadu a zatčení jeho šéfů bylo pomstěno, ale o tom určitě každý četl. Podle mě je jedině dobře, že se lidi nebojí bránit svou, i když virtuální svobodu. Protože mám strach, jak celá tahle věc bude pokračovat. Začalo to MU, bude to pokračovat natolik, že už si nikdo z nás jen tak beze strachu nenapíše ani řádek na svůj blog, twitter, facebook, nestáhne si film, písničku, dokumenty, prostě cokoliv. Protože to prostě nebude možné. Myslím to stahování. Nebude totiž ani odkud, jelikož shodí všechny servery, které nabízejí sdílení dat. Pokračovat to bude torrentovými sítěmi a skončí to snad u toho, že abych si mohl napsat status nebo článek, bude to muset projít přes schvalovací procesy a nakonec z toho vyjede černej obdélníček, podepsanej mým jménem a dodatkem, kdo to zcenzuroval. Takže stahujte dokud můžete, protože pokud to projde, budeme bezmocní jak velryby na pláži. A tak se ptám. Proč Amerika, která se snaží prosazovat svobodu všude možně (víme, že jen kvůli ropě a zdrojům) chce najednout omezit nástroj, který byl prakticky po celou dobu své existence svobodný? někdo by jim měl říct, že na netu ropa není. Ne, to je vtípek. Jde jim o jejich duševní vlastnictví, ale tady je další otázka. Megaupload nekontroluje nahrané soubory, pouze poskytuje za poplatek prostor. A samozřejmě musíte odsouhlasit, že neuploadujete něco, co porušuje autorská práva. Tím pádem je moc ve vašich, uživatelských, rukou. Majitelé těchto serverů jsou tím pádem nevinní. Jejich zatčení je podle mého soudu nesmysl. Řeknu snad jen: Stop SOPA! A ZA PONÍKA A SVOBODNÝ INTERNET! Sdílejte tenhle článek a pište svoje názory, ať už sem nebo na můj facebook. Ty nejlepší pak zveřejním na blogu. Bojujme za svoji svobodu na internetu.

Freud a já part 2

Seru na to. Přestávka na jeden neřešitelný problém ve Star Wars. V deset jsem zpět. Kde je ten elán z doby, kdy jsem za dvě hodiny napsal 3 NS a k tomu ještě článek o tom, jak jsem to psal?

Freud a já part 1

Tak jsem začal psát druhou seminárku. No začal. spíš jen dávám na papír setříděné myšlení a tak. Je to o vztahu incestu a kulturních a primitivních národů. A samozřejmě hned, když jsem se rozhodl psát obsah, tak místo abych napsal: v první knize, tak jsem napsal toto: V przní knize. Začiná to krásně, ne?

Silvestr? párt tů

Tak to nakonec klaplo, lidi. A klaplo to tak nahlas, že jsem měl po probuzení pocit, že já byl ta klapka, kterou jsem přepil nejspíš. No začalo to na plese plácačkou rodinné slivovice, pokračovalo se přes Fernet Z Generation až do stanice Rumová víla a Šampuska. Pak jsme to zatáhli doutníkem novoročním a jelo se do In Clubu. Tam to pokračovalo taky takovým podivným způsobem. Ale pít jsme nemuseli vůbec, to ne. Protože já osobně jsem byl tak nalitej, že to až hezký nebylo. A skončilo to u mě doma, kam jsem došel s přítelkyní. Nemusím říkat jak, že? XXX to popisuje nejlépe. Tak na chlast a
ZA PONÍÍÍÍÍÍÍKAAAAA!

Oh nooo!

Já teda nevím. Já fakt nevím. Člověk chce nahrát spolupráci se Slovákem a jde to bez prachů. Přece jenom jsme prakticky amatéři a neděláme to pro prachy. Ale když jsem napsal jednomu rapperovi(asi teda) z Prahy, tak už po mě chtěl 700, jako by byl nějaká superstar. Upřímně bych ty prachy utratil za jízdenku Pendolinem do Prahy, dal mu facku a jel domů. A o koho jde? Nebudu Stan-leyho jmenovat, to není hezký. Jen řeknu, že asi potřebuje na hadry na tu svou tlustou prdel. To je fuk. Jebem ho. No a kdyby chtěl dissovat, tak ho co? zabiju :)
Za Poníka!

Silvestr?

Letos pěkně o piči. Všechno se domluvilo. Krása. Ale pak se to posralo. Kim je nemocnej, bratranec se na nás taky vysral jak na placatej šutrák, takže místo asi deseti lidí nás bude pět, z toho se dá bavit s jedním. Nepočítám sebe a snoubenku. Tzn. ten jeden je bratránek nebo synovec, nebo jak to je. A pokud nedostanu jako nezaměstnanej od matky Home Credit, tak asi berem křídla do jednoho volnýho(snad volnýho) bytu a budem sami a bude nám krásně. Ale sere mě, jak si každej udělá změnu za pět minut dvanáct. Jsou lidi takový zmrdi nebo je to jen jejich prioritama? Kamarád, kterýho vidíte skoro denně je víc jak rodina? No asi jo, protože naposledy se mí "bráškové" ani nestavili, přesto že v Uničově byli...Tak já nevím.
Za Poníka? Ale jo, to je jistota. Za Poníka!